Shoji
lampa

Tahle lampa byla jeden z důvodů, proč jsem začal truhlařit.

Nebyla to první věc, kterou jsem chtěl vyrobit. Byla to věc, kvůli které jsem chtěl umět pracovat se dřevem. Od prvního nápadu do hotového objektu uběhly skoro dva roky.

Celá konstrukce drží bez lepidla a bez hřebíků. Jen díky dřevěnému spoji, který musí být přesný, aby vůbec fungoval. U takového spoje záleží na každé setině milimetru.

Nejdůležitější detail je spoj horního rohu. Na první pohled není jasné, které dřevo prochází kterým. Vypadá skoro nemožně. To je přesně ten typ řemesla, kvůli kterému má smysl vzít do ruky dláto.

Slepit dva kusy dřeva není umění. Japonští mistři staví pevné konstrukce bez lepidla a bez hřebíků. Ne proto, že by neměli jinou možnost. Ale proto, že rozumějí dřevu, směru vláken, tlaku a trpělivosti. Proto #nonails.

Rám je z amerického ořechu. Uvnitř smrkový kumiko panel. Ořech drží tvar objektu. Smrk nechává světlo projít.

Každý panel je trochu jiný. Některé bylo potřeba jemně vypodložit, aby dobře seděly v rámu. Nechal jsem to tak. Je tam vidět ruka.

Svítící panel byl navržený podle zlatého řezu. Zlatý řez jsem nechal tam, kde je pro objekt nejdůležitější — ve světle.

Uvnitř je teplá bílá LED. Lampa nemá osvětlovat místnost. Má vytvořit klid a teplo.

Povrch je ošetřený olejem a včelím voskem. Ne kvůli lesku. Spíš kvůli dotyku.

Dárek, který se nikdy nepředal.